Přenos licence z počítače na počítač se až doposud (do verze 2009) realizoval s využitím pomůcka pro přenos licencí, a to prostřednictvím přenosového kódu, nebo přenosového souboru. Od verze 2010 je nutné licenci exportovat na server Autodesku,  kde je k dispozici pro následný import na nový počítač.

Po spuštění nové pomůcky pro přenos licence LTU (License Transfer Utility) je uživatel nucen se přihlásit, případně se zaregistrovat na server Autodesku. Další dialogové okno nabízí kromě možnosti exportovat licenci (případně opustit export) ještě volbu, zda se jedná o licenci “veřejnou”, nebo “soukromou”. V případě veřejné licence může licenci daného produktu a sériového čísla importovat kdokoliv. Po 14ti dnech, kdy nebyla soukromá licence importována, se automaticky stává veřejnou a může ji importovat i další uživatel firmy.

Od cca 23.3.2011 Autodesk postupně uvolňuje produkty řady 2012. Též AutoCAD Architcture byl mezi prvními.

Jenou z novinek je prvek "rohové okno", na následujících snímcích si jej představíme...

Značné části uživatelů zpočátku nevyhovuje nové uspořádání jednotlivých nástrojů do tzv. "Ribbonu" (pásu nástrojů); vyžadují při přechodu na vyšší verzi (2010, 2011..) okamžitou produktivitu s využitím klasického rozmístění nástrojů v pracovním prostoru AutoCADu. AutoCAD a AutoCAD LT umožňuje pomocí volby přednastaveného pracovního prostoru "AutoCAD classic" původní uspořádání nástrojů zpřístupnit.

"Pás nástrojů" má ale nesporné výhody. Například díky zobrazení kontextové nabídky nástrojů souvisejících s modifikací vybraného objektu (kontextové karty) již nemusíme zobrazovat "plovoucí menu" vyvolané pravým tlačítkem myši (uživatelům, kteří konvenčně využívají pravé tlačítko myši jako "Enter", jsou zpřístupněny potřebné funkce).

Nevýhodou kontextové nabídky může být pro někoho to, že se skryje předchozí zobrazená karta a základní modifikační nástroje musíme opět lovit jiným způsobem. Takže např. pro posun stěny (pokud uživatel využívá nástroj "posun" z karty "výchozí") je nutné nejprve volat příkaz posun a až následně vybrat posouvaný objekt. Zobrazování kontextových nabídek můžeme jednoduše ovlivnit nastavením systémové proměnné...

Jednoduché tvary lze definovat pomocí specifikačních bajtů (tzv.specbajtů) - popsali jsme si v předchozím příspěvku - zde; oblouk, či kružnici bychom museli "proložit" n-úhelníkem. Nabízí se jednodušší možnost pro tvorbu tvarů obsahujících oblouky - využití speciálních bajtových kódů. První i druhý znak musí být "0", nebo můžeme využít speciálního zápisu bez úvodních 2 nul - zvolíme jednu z hodnot šestnáctkové soustavy: 0 až E, alt. A až E nahradíme zápisem v desítkové soustavě (10-13)

Význam jednotlivých kódů si popíšeme dále. Použití kódů v definici tvaru s obloukem si ukážeme na závěr článku.

Další užitečné proměnné, které si připomeneme, ovlivní mj. zobrazení dialogových panelů některých příkazů..