Muzeum Kampa prokázalo už mnohokrát, že má přímo "reklamní" cit pro dobrý název a vizuál. S pomalu končící výstavou mapující vztah Emila Filly k surrealismu se mu to podařilo opravdu skvěle. Působivé reklamní poutače s výrazným nápisem Muž s hořící hřívou! a citací jednoho z Fillových pláten se dají stále ještě vidět ledaskde po Praze, přičemž - jistě nechtěně, ale přesto - vytvářejí s ostatními billboardy vyloženě surrealistické kombinace... zvláště když stojí vedle pozůstatků kampaní prezidentských kandidátů.

Najdete-li si do 11. 2. 2018 čas na rozměrné Fillovy obrazy ze třicátých let (a na další díla řady jeho současníků), nezapomeňte se podívat i na souběžně probíhající výstavu Jaroslava Vožniaka (do 4. 3. 2018). Ta je nazvaná celkem minimalisticky V, ale v kontrastu s názvem přináší mnohem vrstevnatější zážitek.

S hledáním důvodů, proč se zajet podívat do Humpolce, to má v posledních letech milovník moderní architektury čím dál jednodušší. V Humpolci je možné obdivovat mohutnou Medovu vilu od Josefa Gočára připomínající spíše menší správní úřad, dobře se najíst a potěšit designem v oceňovaném hotelu Fabrika, spravedlivě se rozhořčit či naopak užasle vzdychat při pohledu na rodinný dům Plecháč a vylézt na skvěle minimalisticky dotvořenou vyhlídkovou věž na hradu Orlík. Není asi náhodou, že pod většinou výše zmíněných realizací je podepsána místní architektonická kancelář OK PLAN, která se zasloužila i o působivý projekt přestavby původní přádelny na multifunkční prostory uměleckého centra 8smička.

Během toulek po okrajích kdysi mohutného - i našeho - mocnářství narazí našinec nejen na pláže a davy turistů, ale i na pozoruhodně klidná místa s meditativní atmosférou, silnými vizuálními podněty (a klimatizací). Takové letně osvěživé zážitky nabízejí regionální muzea a galerie severní Itálie - i když slovo "regionální" není až tak úplně na místě. Galerie jsou to totiž docela rozsáhlé, umělecká díla mají často výbornou úroveň a jejich instalace snese srovnání s jakoukoli proslulejší galerií. Regionální jsou na nich vlastně jen vystavení umělci, pro českého turistu neznámí a o to víc lákající k objevování. A pokud je náš cestovatel ještě fanoušek umění 19. století, nemůže si dopřát větší dárek než návštěvu Musea Revoltella v Terstu.

Má dnes ještě smysl malovat obrazy tradičním způsobem? Učit se kreslit, malovat, pracovat s barvou? Strávit desítky a stovky hodin před jedním plátnem? A nakonec stát z hlediska převažujícího pohledu výtvarných kritiků někde na okraji aktuálního dění jako beznadějný tradicionalista, který zaspal dobu plnou akce a performance?

Sebevědomou odpověď zhruba dvaceti současných českých malířů nabízí do 10.9.2017 Muzeum umění v Olomouci na reprezentativní přehlídce hyperrealistických maleb Fascinace skutečností. Název výstavy je celkově trefný, ale skutečnost není na všech obrazech vždy jen běžnou skutečností kolem nás. Hyperrealisticky jsou mnohdy zachyceny i motivy, nad nimiž lze uvažovat úplně stejně jako nad abstraktní malbou.

Zatímco se v Praze chodí všichni bavit na Krištofa Kinteru do Galerie Rudolfinum (stavebním inženýrům lze doporučit k prostudování hlavně sochu Do it yourself), v Plzni čeká kulturní cestovatele do 21. 1. 2018 úplně jiný zážitek. Drsný, silný a znepokojivý. Výstava Tenkrát v Evropě v Západočeské galerii kombinuje dokumenty, čísla a umění a vytváří fascinující obraz temných časů, v nichž mnohdy stačilo špatně se narodit, aby pro člověka neexistovala žádná budoucnost.