Otázka:

Hodnotím stěnu z hlediska požadavku na vnitřní povrchovou teplotu. Normové podmínky jsou: návrhová venkovní teplota -13°C (Praha), teplota vnitřního vzduchu 20° a rel. vlhkost vnitřního vzduchu 60%.

Vnitřní povrchovou teplotu jsme měřili při podmínkách: venkovní teplota +3,6°C, vnitřní teplota +22°C, vnitřní rel. vlhkost 60%. Získaná hodnota povrchové teploty byla 13°C. Z toho výpočtem vyšel teplotní faktor fRSi = 0,511.

Neumím stanovit požadavek na kritickou vnitřní povrchovou teplotu a přepočítat naměřené teploty s použitím faktoru na návrhovou teplotu (-13°C).

Otázka:

Mám dotaz na metodiku výpočtu měrného toku přes neklimatizované prostory dle ČSN EN ISO 13789 kap. 6.

Tato metodika výpočtu „b“ mi připadá logická, jednoduchá a praktická. Bohužel už ne v případě, kdy k nevytápěnému prostoru přiléhá více teplotních zón.

Nevytápěný prostor v BD

Na obrázku posílám nejjednodušší příklad, kdy je bytovka počítána dvouzónově a s nevytápěnou garáží sousedí obě zóny: byty podlahou nad garáží a společné prostory (schodiště, kóje) svislými stěnami:

------------------

Výpočet podle normy je založen na podílu ztrát – čím méně teče z vyt. DO   nevyt. prostoru a čím více Z nevyt. do exteriéru, tím se blíží bčko 1,0, tedy exteriéru.

Když ale počítám zóny zvlášť, zadám k interiéru pouze hraniční kci dané zóny, ale k exteriéru celou garáž. Výsledkem pak je, že se mi dopočítají dvě zcela odlišné redukce b.

Cítím, že tento výpočet je špatně – bčko by mělo být charakteristické pro konkrétní nevytápěný prostor bez ohledu jak okolí zónuji – bčko odpovídá nějaké teplotě v nevyt. prostoru, která je dána právě měrnými toky prostupem a větráním.

Napadá mě jedině spočítat si v excelu součet všech toků DO a z Z nevyt. prostoru přes všechny zóny a vytvořit si tak charakteristické bčko, které pak zadám jednoduše pomocí A.U.b, což ale opravdu není systémové.