V produktech jako AutCAD Architecture, případně při využití některé nadstavby nad AutoCADem, se většinou obejdeme bez správce hladin. Připravené parametrické 3D objekty jako stěna okna, dveře apod. jsou na základě zvoleného "klíče" hladin automaticky umístěny do příslušné hladiny.

Ale i při 2d kreslení můžeme alespoň pro některé objekty stanovit cílovou hladinu.

Příkazový řáden AutoCADu (command line) zobrazí standardně 400 řádků. Pro běžné použití se jedná o dostatečné množství. Pokud uživatel např. vypisuje systémové promměnné (syspar), tak v plovoucím okně příkazového řádku (F2) nelze zobrazit historii všech proměnných, apod. Ukážeme si, jak změnit tento limit.

Příkazový řádek můžeme též vypnout, případně změnit jeho umístění...

Instalace AutoCADu je již pro většinu uživatelů (nejen při využití implicitních předvoleb) jednoduchou záležitostí; přesto můžou překvapit problémy spojené s instalací  i zkušeného uživatele (způsobené např. opomenutím některého z doporučení Autodesku). Též nedokončená instalace může bránit využití nové verze CADu. Uveďme si tedy základní body, které doporučuje Autodesk svým zákaznímům. (čerpáno ze stránek Autodesku)

Příklad z předchozího příspěvku je sice funkční, práce s ním je však poněkud těžkopádná, protože vyžaduje při každém zápisu textu pod kótovací čáru opakované zadání požadovaných hodnot. Přitom ale například při zápisu výšky okna a výšky parapetu má většinou více oken tyto hodnoty shodné. Potřebujeme tedy do funkce přidat cyklus, který dokud budeme vybírat kóty bude do jejich jmenovatele zapisovat zadaný text. Pro opakované zapsání textu pod kótovací čáru použijeme cyklus while. Syntaxe funkce while je následující:

V předchozím příspěvku “Nástroj pro rychlé zjištění informací o entitě” jsme si vytvořily nástroj, který do příkazové řádky vypíše vlastnosti vybraného objektu. Protože jsme v tomto příspěvku již mírně zasáhli do oblasti VisualLISPu ukážeme si v dalším volném pokračování princip práce s vlastnostmi objektu právě pomocí tohoto programovacího jazyka.

VisualLISP nahrazuje a rozšiřuje původní AutoLISP, přitom ale umí pracovat se staršími programy napsanými v AutoLISPu a i s jeho funkcemi. Hlavní přínos VisualLISPu je umožnění přístupu k objektům AutoCADu a ostatních aplikací na AutoCADu založených pomocí rozhraní ActiveX (což tedy z pohledu roku 2010 není zas taková bomba). Pro uživatele to prakticky přináší mimo jiné daleko pohodlnější přístup k objektům a jejich vlastnostem.

Na začátek vytvoříme ve VisualLispu jednoduchou funkci, která bude podobná nástroji z předchozího příspěvku. Příkazem VLIDE nebo VLISP zobrazíme editor kódu VisualLISPu. Pomocí ikony, přes File / New File nebo pomocí Ctrl+N založíme a uložíme nový soubor, který pojmenujeme třeba VlastnostiEntiy.lsp

Kód prvního programu bude vypadat následovně:

(defun c:info  ()
    (vl-load-com)
    (setq  entity1           (entsel "\nVyberte  objekt: ")
           entity2           (car entity1)
           vla-entity        (vlax-ename->vla-object entity2)
    )
)

K tomu uveďme pár základních informací.