Římané na Dunaji... Esence viktoriánské malby v Belvederu

Psát o nedávno zahájených pražských výstavách Františka Skály (Valdštějnská jízdárna) a Aj Wej-Weje (Veletržní palác) by bylo při současné mediální pozornosti asi příslovečným nošením dříví do lesa, takže se raději podíváme jinam a na zcela jiné umění: do vídeňského Dolního Belvederu, kde probíhá do 18.6.2017 velká retrospektiva jednoho z nejslavnějších malířů 2. poloviny 19. století Lawrence Alma-Tademy.

Dnes prakticky neznámý tvůrce, o kterém se v soudobých přehledech dějin výtvarné kultury věru moc nedozvíte, patřil přitom ve viktoriánské Anglii k nejslavnějším, nejlépe hodnoceným a - last but not least! - nejlépe honorovaným umělcům.

Ano, zmínka o finanční stránce jeho umělecké produkce je vcelku zásadní.

Sám umělec zcela pragmaticky pro přesídlení z Holandska do Anglie po vypuknutí prusko-německé války v roce 1870 změnil své původní jméno Lourens na Lawrence a k příjmení Tadema připojil Alma ze svého druhého jména, aby byl coby Alma-Tadema uváděn v katalozích všech skupinových výstav vždy na prvním místě. Když k tomu připojíme nepochybný kompoziční talent, schopnost zachytit věrně různé materiály (zvlášť oceňován byl jeho mramor), zaměření na antická témata, živé barvy a krásné model(k)y, získáme dokonalý recept na dobově podmíněný fenomenální úspěch.

Alma-Tadema zakonzervoval ve svých obrazech vše podstatné z dobového vkusu vyšších viktoriánských vrstev... a ty mu pak za to neváhaly také řádně zaplatit. Nejen pro ekonomy je přitom zajímavé, že cena za dílo včetně práv na šíření jeho reprodukce dosahovala zhruba desetinásobku ceny samotné malby (příjmy z prodeje různých grafických listů vytvořených podle obrazů byly totiž v 19. století většinou hlavním zdrojem příjmů populárních malířů).

V Dolním Belvederu je k vidění i nejdražší prodané Alma-Tademovo dílo - celkem nevelký Titův triumf - za které zaplatil jeden americký sběratel 20 000 tehdejších dolarů, čímž z tohoto obrazu udělal nejdražší prodané dílo 19. století (pokud tedy budeme věřit popisce u obrazu na výstavě).

Alma-Tadema si díky svému úspěchu mohl dovolit dosti mondénní život v přepychovém domě na Grove End Road č. 44 v Londýně (koupil ho mimochodem od jiného slavného malíře viktoriánské éry Jamese Tissota). Velký dům, proslulý pořádáním večírků a hudebních koncertů (v Belvederu je k vidění i Alma-Tademův vynikající portrét mladého Paderewského), sloužil přitom i jako ateliér nejen pro svého majitele, ale i pro jeho druhou ženu Lauru, tehdy také slavnou malířku.

Už v době Alma-Tademovy smrti (1912) bylo nicméně jeho umění považováno za staromódní a poté na dlouhá léta upadlo prakticky v zapomnění. Jeho stěžejní díla se ještě počátkem šedesátých let 20. století prodávala za směšné ceny v úrovni zlomků cen původních a vypadalo to, že už tomu tak bude navždy. V posledních letech se ale Alma-Tademovým obrazům daří na aukčním trhu překvapivě zcela jinak.

Dokumentovat to lze dobře na příkladu obrazu Nalezení Mojžíše z posledního období Alma-Tademovy tvorby (foto wikipedia.org). Dílo, které je řemeslně skvělou, ale jinak celkem fádní ukázkou akademické malby, o čemž se lze v Belvederu také osobně přesvědčit, se podle wikipedie prodalo původně za 5000 liber, aby pak posléze klesalo v ceně až na pouhých 252 liber v roce 1960. V roce 1995 se jeho prodejní cena ovšem zázračně zvýšila na 1,75 miliónu dolarů a před 7 lety už jeho nový kupec zaplatil 36 miliónů dolarů. Snadno si lze představit, kolik anglických domácností dnes prohledává půdy, zda tam nějakého odloženého Alma-Tademu nenajde...

Výstava v Dolním Belvederu je inspirativní nejen kvůli samotným obrazům, i když jejich dokonalost v tak intenzivní koncentraci je, po pravdě řečeno, až trochu únavná. Při prohlídce lze uvažovat nad tím, jak se síla a intenzita prožitku skrytá v raných dílech postupně mění v řemeslné opakování prodejně úspěšného modelu a kolik malířů a jiných tvůrců to potkalo a potká. Bavit se tím, jaký - dnes zcela nevinně působící - obraz dívky s třešněmi mohl být ukazován jen soukromě a proč. Připomenout si různé mýty a pověsti z antické historie. A v neposlední řadě si uvědomit relativitu lidského snažení a pomíjivost slávy. Na kolik z dnešních slavných umělců typu Jeffa Koonse či Damiana Hirsta se budou příští generace dívat jako my dnes na Alma-Tademu?

Zbyněk Svoboda