Řada z nás, kteří potřebují od svého Civila co největší výkon jistě rádi oželí dočasné „vypnutí“ funkcí Mapu s tím, že uvolní o něco více operační paměti pro práci Civila. V žádném případě tím nechci říct, že funkce Mapu jsou pro uživatele Civila k ničemu (budu se to snažit dokázat v některém s dalších příspěvků), ale někdy bude jejich „vypnutí“ určitě příjemné a snad to pomůže tam, kde se nedostávalo operační paměti.

Ať už jakýmkoliv způsobem, popsaným v předchozím příspěvku, se dostaneme do Dialogu Field, najdeme v něm v levém horním rohu pole Field category, ze kterého vybereme skupinu, do ní náleží pole, se kterými chceme dále pracovat. Podle vybrané skupiny (category) se v seznamu Field names zobrazí příslušná automatická pole. Střední a pravá část dialogového okna Field se může měnit podle toho, co je zadáno v poli Field category. Obyčejně zde můžeme upřesnit co chceme do automatického pole vypsat a pole naformátovat.

Přestože jsme v příkladech v předchozích příspěvcích hojně používali automatická pole (Fields), nezabývali jsme se jimi nijak podrobně. Využití automatických polí je ale tak rozsáhlé, že si jistě zaslouží samostatnou pozornost.

Fields bychom mohli definovat jako inteligentní text, který zobrazuje informaci o nějakém objektu, proměnné či hodnotě ve výkresu. Fields mohou být součástí Dtextu, Mtextu, Atributů nebo mohou být použity jako hodnoty v buňkách v AutoCAdovských tabulek a dokonce se dají využít i v uživatelských vlastnostech sad vlastností (Property Set Definition). Pro vložení nějakého automatického pole do výše zmíněných textových entit stačí při editaci textu stisknout Ctrl+F, nebo z nabídky pro pravým tlačítkem myši zvolit Insert Field. Přístup do dialogového panelu pro výběr požadovaného automatického pole je možný také z menu AutoCADu. Například v AutoCADu Architectural 2010 je ikona umístěna v Annotate / Text / Field

AutoCAD Architecture disponuje nástroji pro generování pohledů a řezů. Výsledkem je dvourozměrná entita, která je provázána s modelem. Při změně modelu a přegenerování se tyto změny do pohledů a řezů promítnou. Avšak ne vždy odpovídá zobrazování jednotlivých komponent ve vygenerovaných výsledcích našim požadavkům. Následující příspěvek se zabývá nastavením stylu pohledu tak, aby zobrazoval správně označení otevírání oken aniž by bylo nutno pohled rozkládat a ztratit tak tím provázanost s modelem.

V dnešním příspěvku ukážeme, jak vytvořit zeď s římsou, jejíž vertikální polohu budeme moci měnit pomocí změny stylu zdi nebo pomocí nastavení v panelu Properties.