Už delší dobu přemýšlím o tom, že by možná nebylo špatné přerušit občas nepřetržitý proud technických informací na našem blogu i nějakou informací či spíše pozvánkou do světa umění. A nejlépe asi výtvarného, protože to je mnohým architektům a inženýrům docela blízké. Ne, není třeba se obávat, že byste u nás nově četli kunsthistorické rozbory a marně přemýšleli o tom, co přesně znamená restrukturalizace destruovaných stop ukončené přítomnosti kočky v životě umělce. Najdete tu spíš upozornění na výstavy, které vám mohly uniknout a které by vás přitom mohly inspirovat třeba k nedělnímu výletu.

Takovou výstavou může být tento týden končící výběr maleb Kamila Lhotáka z let 1938 až 1965 v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích...

Další výtvarná pozvánka míří do města, které je čím dál zajímavější - a pro architekty a stavební inženýry zvláště. Asi nemusím doporučovat návštěvu areálu bývalých vysokých pecí v Dolních Vítkovicích. To, co se v této oblasti povedlo zrealizovat podle projektu ateliéru Josefa Pleskota za pouhých pár let, je skvělé. Kdo měl to štěstí a mohl vidět proslulý plynojem shora i zevnitř v původním syrovém stavu, musí dnes žasnout nad tím, jakou proměnou prošel... a přitom má stále stejnou monumentalitu.

Dnešní pozvánka ale není do Vítkovic, podíváme se do Galerie výtvarného umění v Ostravě (Dům umění), kde až do konce března probíhá výstava Narušená imaginace.

Psát o nedávno zahájených pražských výstavách Františka Skály (Valdštějnská jízdárna) a Aj Wej-Weje (Veletržní palác) by bylo při současné mediální pozornosti asi příslovečným nošením dříví do lesa, takže se raději podíváme jinam a na zcela jiné umění: do vídeňského Dolního Belvederu, kde probíhá do 18.6.2017 velká retrospektiva jednoho z nejslavnějších malířů 2. poloviny 19. století Lawrence Alma-Tademy.

Dnes prakticky neznámý tvůrce, o kterém se v soudobých přehledech dějin výtvarné kultury věru moc nedozvíte, patřil přitom ve viktoriánské Anglii k nejslavnějším, nejlépe hodnoceným a - last but not least! - nejlépe honorovaným umělcům.

Má dnes ještě smysl malovat obrazy tradičním způsobem? Učit se kreslit, malovat, pracovat s barvou? Strávit desítky a stovky hodin před jedním plátnem? A nakonec stát z hlediska převažujícího pohledu výtvarných kritiků někde na okraji aktuálního dění jako beznadějný tradicionalista, který zaspal dobu plnou akce a performance?

Sebevědomou odpověď zhruba dvaceti současných českých malířů nabízí do 10.9.2017 Muzeum umění v Olomouci na reprezentativní přehlídce hyperrealistických maleb Fascinace skutečností. Název výstavy je celkově trefný, ale skutečnost není na všech obrazech vždy jen běžnou skutečností kolem nás. Hyperrealisticky jsou mnohdy zachyceny i motivy, nad nimiž lze uvažovat úplně stejně jako nad abstraktní malbou.

Během toulek po okrajích kdysi mohutného - i našeho - mocnářství narazí našinec nejen na pláže a davy turistů, ale i na pozoruhodně klidná místa s meditativní atmosférou, silnými vizuálními podněty (a klimatizací). Takové letně osvěživé zážitky nabízejí regionální muzea a galerie severní Itálie - i když slovo "regionální" není až tak úplně na místě. Galerie jsou to totiž docela rozsáhlé, umělecká díla mají často výbornou úroveň a jejich instalace snese srovnání s jakoukoli proslulejší galerií. Regionální jsou na nich vlastně jen vystavení umělci, pro českého turistu neznámí a o to víc lákající k objevování. A pokud je náš cestovatel ještě fanoušek umění 19. století, nemůže si dopřát větší dárek než návštěvu Musea Revoltella v Terstu.