Další výtvarná pozvánka míří do města, které je čím dál zajímavější - a pro architekty a stavební inženýry zvláště. Asi nemusím doporučovat návštěvu areálu bývalých vysokých pecí v Dolních Vítkovicích. To, co se v této oblasti povedlo zrealizovat podle projektu ateliéru Josefa Pleskota za pouhých pár let, je skvělé. Kdo měl to štěstí a mohl vidět proslulý plynojem shora i zevnitř v původním syrovém stavu, musí dnes žasnout nad tím, jakou proměnou prošel... a přitom má stále stejnou monumentalitu.

Dnešní pozvánka ale není do Vítkovic, podíváme se do Galerie výtvarného umění v Ostravě (Dům umění), kde až do konce března probíhá výstava Narušená imaginace.

Psát o nedávno zahájených pražských výstavách Františka Skály (Valdštějnská jízdárna) a Aj Wej-Weje (Veletržní palác) by bylo při současné mediální pozornosti asi příslovečným nošením dříví do lesa, takže se raději podíváme jinam a na zcela jiné umění: do vídeňského Dolního Belvederu, kde probíhá do 18.6.2017 velká retrospektiva jednoho z nejslavnějších malířů 2. poloviny 19. století Lawrence Alma-Tademy.

Dnes prakticky neznámý tvůrce, o kterém se v soudobých přehledech dějin výtvarné kultury věru moc nedozvíte, patřil přitom ve viktoriánské Anglii k nejslavnějším, nejlépe hodnoceným a - last but not least! - nejlépe honorovaným umělcům.

Zatímco se v Praze chodí všichni bavit na Krištofa Kinteru do Galerie Rudolfinum (stavebním inženýrům lze doporučit k prostudování hlavně sochu Do it yourself), v Plzni čeká kulturní cestovatele do 21. 1. 2018 úplně jiný zážitek. Drsný, silný a znepokojivý. Výstava Tenkrát v Evropě v Západočeské galerii kombinuje dokumenty, čísla a umění a vytváří fascinující obraz temných časů, v nichž mnohdy stačilo špatně se narodit, aby pro člověka neexistovala žádná budoucnost.

Muzeum Kampa prokázalo už mnohokrát, že má přímo "reklamní" cit pro dobrý název a vizuál. S pomalu končící výstavou mapující vztah Emila Filly k surrealismu se mu to podařilo opravdu skvěle. Působivé reklamní poutače s výrazným nápisem Muž s hořící hřívou! a citací jednoho z Fillových pláten se dají stále ještě vidět ledaskde po Praze, přičemž - jistě nechtěně, ale přesto - vytvářejí s ostatními billboardy vyloženě surrealistické kombinace... zvláště když stojí vedle pozůstatků kampaní prezidentských kandidátů.

Najdete-li si do 11. 2. 2018 čas na rozměrné Fillovy obrazy ze třicátých let (a na další díla řady jeho současníků), nezapomeňte se podívat i na souběžně probíhající výstavu Jaroslava Vožniaka (do 4. 3. 2018). Ta je nazvaná celkem minimalisticky V, ale v kontrastu s názvem přináší mnohem vrstevnatější zážitek.

Během toulek po okrajích kdysi mohutného - i našeho - mocnářství narazí našinec nejen na pláže a davy turistů, ale i na pozoruhodně klidná místa s meditativní atmosférou, silnými vizuálními podněty (a klimatizací). Takové letně osvěživé zážitky nabízejí regionální muzea a galerie severní Itálie - i když slovo "regionální" není až tak úplně na místě. Galerie jsou to totiž docela rozsáhlé, umělecká díla mají často výbornou úroveň a jejich instalace snese srovnání s jakoukoli proslulejší galerií. Regionální jsou na nich vlastně jen vystavení umělci, pro českého turistu neznámí a o to víc lákající k objevování. A pokud je náš cestovatel ještě fanoušek umění 19. století, nemůže si dopřát větší dárek než návštěvu Musea Revoltella v Terstu.