Otázka:

Hodnotím stěnu z hlediska požadavku na vnitřní povrchovou teplotu. Normové podmínky jsou: návrhová venkovní teplota -13°C (Praha), teplota vnitřního vzduchu 20° a rel. vlhkost vnitřního vzduchu 60%.

Vnitřní povrchovou teplotu jsme měřili při podmínkách: venkovní teplota +3,6°C, vnitřní teplota +22°C, vnitřní rel. vlhkost 60%. Získaná hodnota povrchové teploty byla 13°C. Z toho výpočtem vyšel teplotní faktor fRSi = 0,511.

Neumím stanovit požadavek na kritickou vnitřní povrchovou teplotu a přepočítat naměřené teploty s použitím faktoru na návrhovou teplotu (-13°C).

V srpnu 2013 byla vyhlášením UNMZ zavedena revize normy EN ISO 13788 - tedy základní normy pro ověření rizika růstu plísní a kondenzace vodní páry ve stavebních konstrukcích. Ačkoli byla platnost normy stanovena od září 2013, normu je dosud možné získat jen v anglickém originálu - na překladu se zatím ještě pracuje. Norma nicméně již platí a vyžádá si aktualizaci některých programů z naší nabídky.

Aktualizací projde především program Teplo, jehož nová verze - 2014 - je již prakticky připravena. 

Teplo 2014

Program byl upraven nejen s ohledem na revizi EN ISO 13788, ale i s ohledem na loňskou revizi STN 730540-2 a STN 730540-3. Zahájení prodeje programu Teplo 2014 očekáváme ještě před koncem roku 2013. Detailnější přehled novinek budeme ještě publikovat, v tomto příspěvku se soustředíme hlavně na změny v EN ISO 13788...

Otázka:

V souvislosti s problematikou posuzování ENB jsem narazil na (dle mého názoru) neřešený problém v metodice výpočtu, který vede k velkému rozptylu hodnot EN.

Podle přílohy 1 vyhlášky 78 se mají pro výpočet referenčního Uem,R použít požadované součinitele prostupu tepla konstrukcí podle ČSN 730540-2:2011. Pro běžné budovy / zóny v rozmezí převažujících teplot 18-22°C není problém. Ten nastává při posuzování zón s nižší převažující teplotou.

Příklad: mám technické zázemí objektu (např.sklad, garáž, kotelnu..) s temperační teplotou +8°C. Pro obvodovou zeď pak platí hodnota Un20*e1 - dle tab.3 v normě tedy 0,75*(16/(8-4)) =3W/m2K. A když tuto hodnotu použiji pro výpočet referenčního Uem,R, tak mi vyjde velmi vysoká hodnota.

Praktickým dopadem je, že pokud si jednoduchý objekt (příklad rodinného domu) vhodně prozónuji, pak se uměle "vylepší" hodnocení EN oproti stejnému objektu při jednozónovém hodnocení. Vylepšení vlastně spočívá ve zhoršení parametrů referenčního objektu vlivem použití součinitele e1. Dle mého názoru tady dochází k jakési duplicitě při zohlednění skutečné vnitřní teploty v zóně.

Otázka:

Aké sú okrajové podmienky pre zeminu v exteriéri pri výpočte teploty na vnútornom povrchu? V knihe p. Sternovej som sa dočítal, že 5°?

Nájde sa to aj v programe AREA?

Otázka:

Pokud mi vyjde R = 2,846 m2K/W pro podlahu na zemině, tak hodnota U se vypočítá U=1/(0,17+2,846) = 0,33 W/m2K.

Když mi však program Energie vygeneruje protokol výpočtu energetické náročnosti budov, tak se tam vygeneruje součinitel prostupu mezi interiérem a exteriérem U = 0,206 W/m2K.

Která hodnota U je správně pro uznání případné dotace pro NZU - podlahy k zemině?