8smička ... za králíky do Humpolce (a za Polívkou do Prahy)

S hledáním důvodů, proč se zajet podívat do Humpolce, to má v posledních letech milovník moderní architektury čím dál jednodušší. V Humpolci je možné obdivovat mohutnou Medovu vilu od Josefa Gočára připomínající spíše menší správní úřad, dobře se najíst a potěšit designem v oceňovaném hotelu Fabrika, spravedlivě se rozhořčit či naopak užasle vzdychat při pohledu na rodinný dům Plecháč a vylézt na skvěle minimalisticky dotvořenou vyhlídkovou věž na hradu Orlík. Není asi náhodou, že pod většinou výše zmíněných realizací je podepsána místní architektonická kancelář OK PLAN, která se zasloužila i o působivý projekt přestavby původní přádelny na multifunkční prostory uměleckého centra 8smička.

Galerie – pojmenovaná podle původního označení tovární haly - používá natolik důsledně vně i uvnitř motiv osmičky, že i vstup na aktuální výstavu Pocta suknu stojí dnes zcela symbolických 8 Kč.

Ledasjaký zaskočený cestovatel možná trochu nevěřícně zaplatí a začne přemítat, jestli ho nečeká nějaká podniková síň tradic, proboha! Když ale veden pevnou vůlí projde bez zastavení lákavě vypadající kavárnou (strategicky umístěnou hned za vstupem do budovy) a vstoupí do klimatizovaných výstavních prostorů, hned zjistí, že minimálně část děl bude zábavně podvratná (např. Knížákovo Kill yourself and fly - kde ho autor skladuje?!) a ta druhá zas zcela neokoukaná. V jakých galeriích se ostatně vystavují obrazy a objekty z textilu? V zásadě nikde. Zato v Humpolci je toho k vidění až do 12. 8. opravdu hodně - a od mnoha velkých jmen českého umění. Dokonce i slibovaní králíci na výborných textilních „plátnech“ Zorky Ságlové, která má na výstavě coby místní rodačka samostatnou buňku.

Rozsáhlou výstavu opravdu nejde zakončit jinak, než posezením v kavárně s neotřelým designem (obložení barového pultu nařezanými rámy obrazů!), příjemnou obsluhou, výbornou kávou… a ještě lepší polévkou, kterou si určitě nezapomeňte objednat.

A právě polévka, či přesněji Polívka, přichází jako na zavolanou, aby posloužila coby oslí můstek k dnešní druhé pozvánce. Ano, Polívka čili dohlížitel Dubond. A Albín, Kryšpín, Vendelín... a samozřejmě Mikuláš a tatínek, který mohl být ledasčím (např. internacionálem), kdyby nepotkal maminku. Všichni, kteří si v dětství představovali plácek s rozbitým autem, chodili v duchu do hokynářství pana Companiho a lovili s Mikulášem pulce Uragána, už samozřejmě dobře ví, o čem je řeč.

Autor kreseb z legendárních Mikulášových patálií - Jean Jacques Sempé - vystavuje v pražské Ville Pellé! Kontrast vůči vynikajícím, ale mnohdy dost drsným tragikomiksům Venduly Chalánkové, které zde byly k vidění předtím, asi nemůže být větší. Sempému je totiž vlastní velice laskavý humor - na své malé postavičky ztracené mezi mrakodrapy či odolávající náporu autorit se dívá chápavě svěrákovským pohledem. Jeho malým hrdinům se může stát opravdu ledasco před ledaským, ale důstojnost - pravda, občas trochu quichotovskou - nikdy neztrácejí.

Objevem pro českého diváka jsou hlavně skvělé akvarely a velkoformátové kresby v prvním podlaží vily. Originály obálek amerického New Yorkeru, originály vtipů, autorské knihy k prolistování - vše precizní, zábavné, francouzsky okouzlující. Hluboce radostný zážitek. Až se jednomu chce zajít do hokynářství, koupit dvě bagety, správně páchnoucí sýr a duhovou kuličku a nechat tatínka, aby - jako vždycky - zase o všem rozhodl.

Zbyněk Svoboda