Stručný přehled změn v EN 12831-1 "Výpočet tepelného výkonu"
Kategorie » téma: Ztráty | Normy a vyhlášky
27.05.2018 09.08 | | Komentáře: 0 komentářů | Přečteno: 47231x
TEORIE: Změny v EN 12831-1 "Výpočet tepelného výkonu"
Nová evropská norma EN 12831-1:2017 (v ČR platná od dubna 2018) byla oproti dosavadnímu znění poměrně zásadně přepracována.
Některé změny jsou spíše drobnější. Patří k nim upravené vztahy pro výpočet celkové tepelné ztráty budovy a její dílčí části (např. podlaží) a pro výpočet činitelů teplotní redukce. Ty nově vyjadřují nejen vliv teplotního rozdílu působícího na danou konstrukci (jako dosud), ale i vliv výšky místnosti, pokud překročí 4 m. Norma pro takto vysoké místnosti nově definuje výpočet průměrné vnitřní návrhové teploty a průměrné vnitřní povrchové teploty dílčích konstrukcí - a s pomocí těchto hodnot pak určuje jak činitele teplotní redukce, tak tepelnou ztrátu větráním...
A právě výpočet tepelné ztráty větráním patří k nejvíce změněným postupům. A nutno říci, že ne příliš průhledným způsobem. Norma nově definuje poměrně velké množství různých objemových toků větracího vzduchu, z nichž některé se zadávají (např. objemový tok vzduchu přiváděného a odváděného nuceným větráním) a jiné se počítají (např. objemový tok obálkou budovy). Výpočetní vztahy přitom velmi často používají princip výběru menší či větší hodnoty z různých součtů a rozdílů zadaných a vypočtených objemových toků, což bohužel nijak nepřispívá ke srozumitelnosti celého postupu. Jako příklad můžeme uvést základní vztah pro tepelnou ztrátu větráním místnosti:
Tepelná ztráta větráním místnosti |
kde qV,env je objemový tok přes obálku místnosti, qV,open je objemový tok přes velké otevřené otvory, qV,min je návrhový (minimální) objemový tok, qV,tech je technický objemový tok, qV,sup je objemový tok nuceně přiváděného vzduchu, qV,transf je objemový tok vzduchu přiváděného z vedlejší místnosti místnosti, θi je návrhová vnitřní teplota, θrec je teplota vzduchu přiváděného nuceným větráním do místnosti (po případném pasivním předehřátí v zařízení pro zpětné získávání tepla), θtransf je teplota vzduchu přiváděného z vedlejší místnosti a θe je návrhová venkovní teplota.
Řadu veličin ve výše uvedeném vztahu (např. toky qV,env a qV,tech) je navíc nutné spočítat z podobně fyzikálně nepřehledných rovnic. Vše je komplikované ještě tím, že je třeba nejprve stanovit některé objemové toky pro celou budovu a teprve následně lze spočítat objemové toky a tepelnou ztrátu větráním pro jednotlivé místnosti, což může při ručním výpočtu velmi ztěžovat práci.
Pozitivně lze na druhou stranu hodnotit, že norma nově umožňuje alespoň orientačně vyhodnotit i větrání skrz malé ventilační otvory a rovněž skrz velké, často otevřené otvory, jakými jsou např. vrata v logistických centrech (pro ně nabízí i nový přibližný výpočetní postup umožňující stanovení objemového toku vzduchu).
V přílohách EN 12831-1 nově chybí jakýkoli verifikační příklad, který by umožnil otestovat postup výpočtu. Zato tam lze na cca 10 stranách najít přehled veličin, které mají být - coby vstupní údaje do výpočtu - nadefinovány na národní úrovni. Tyto údaje zatím bohužel neexistují, což asi není překvapující, když zatím neexistuje ani český překlad této normy. Naštěstí lze při praktické aplikaci EN 12831-1 použít výchozí hodnoty (default values) z přílohy B.
Celkově se čtenář nové EN 12831-1 zřejmě těžko ubrání nostalgickým vzpomínkám na dávnou, stručnou a přehlednou normu ČSN 06 0210 - je-li pochopitelně dost starý na to, aby ještě pamatoval takové prehistorické časy. Výpočet, který šlo kdysi popsat na 28 stranách srozumitelného textu, vyžaduje dnes stran 98, což je mimochodem skoro o 30 stran více, než bylo potřebné v EN 12831 z roku 2003. Při pohledu na tento vývoj se asi ledaskdo začíná těšit na profesní důchod.
Zbyněk Svoboda
Komentáře:
Tento článek zatím neobsahuje žádné komentáře.